Podnikatelé nemusí jen vlastnit klasické firmy. Mnozí mohou fungovat jako živnostníci, tedy osoby samostatně výdělečně činné. I tito však musí být podle zákona evidováni, v tomto případě v živnostenském rejstříku. A i oni musí uvést své sídlo. Pravdou však je, že většina těchto osob pracuje z domova a za svými klienty jezdí. Bohužel, uvádět veřejně adresu svého bydliště není zrovna dobrý nápad. Proto mnozí z nich chtějí najít jinou variantu, kterou by mohli použít.
Tou může být virtuální sídlo OSVČ. Jistě, není tolik využíváno jako to pro klasické firmy, avšak i ono má své zákazníky. Umožňuje jim totiž podnikat, aniž by museli dávat veřejně svou adresu. Přesto je potřeba říci, že živnostníci zde mají určitá specifika.
Předně nemají ani zdaleka tolik schůzek s obchodními partnery jako zástupci firem. Ve skutečnosti například instalatéři či elektrikáři navštěvují své klienty, namísto aby klienti navštěvovali je. Proto také v podstatě nepotřebují žádné reprezentativní prostory, kde by se podobné schůze mohly odehrávat.
Na druhou stranu například truhláři k výkonu své práce potřebují minimálně dílnu. Většinou ji mají u sebe doma, a v takovém případě často svou domovskou adresu udávají, neboť se zákazníci pro své zboží z něj stavují. Jiní, zvláště ti začínající, si po nákupu nezbytných materiálů a přístrojů zkrátka nemohou sídlo, ani to virtuální, dovolit. Proto mají, alespoň ze začátku, své sídlo u sebe doma. V případě, že se jim podnikání rozjede a oni získají dostatek zákazníků, situace se může změnit.
Je tedy jasné, že potřeby živnostníka se liší od potřeb firmy, a virtuální sídla by to měla reflektovat, především pak nižší cenou. Výsledkem pak bude to, že oba subjekty dostanou produkt určený přesně pro ně, a za odpovídající cenu. A to je něco, co by mělo být základem v podstatě každého férového obchodu.